Hvězdy nad propastí
Jela vlakem.Venku bylo černo černá tma jen na obloze se jasně třpytily hvězdy.Byl podzim.Jela z koncertu v Praze.Stála u otevřeného okna a drnkala si prstem ve větru a pozorovala oblohu.Do vlaku se hrnula vlna studeného vzduchu,ale jí to bylo jedno.Byla úplně zoufalá.Nevěděla co má dělat.Snad jen smrt by bylo to pravé řešení jejích věčných problémů.Ten nápad se jí líbyl.Smrt ji vždy přitahovala a nechtěla na ni čekat tak dlouho.Nyní k tomuto učinění měla příležitost i důvod.Rozhlédla se.Nikde nikdo nebyl.Jen v jednom kupé byl její kluk a jéjí dvě kamarádky.Usmála se,zamávala jim a znovu odešla k oknu.Nikdo jinný kromě ní neměl ani tušení,co chce udělat.A bylo to tak správně.Pro ni i pro ně.Pohlédla znovu do otevřeného okna.Ano,už se rozhodla.Nebude už jinným kazit život.Nadechla se a ježtě se zamyslela.Vzpomínala na krásné chvíle ztrávené se svým klukem a kamarádkama.Když byla s nima,bylo jí dobře.A co teprve,když byla s nim?Na to ani nechtěla pomýšlet.V jeho společnosti jí bylo ježtě lépe.Milovala ho a zároven už s ním nechtěla zůstat.Nechtěla ho už ani vydět.Nechtěla mu přidělávat další bolest.Nechtěla,aby ji vyděl jak se trápí a proměnuje.Byla naprosto rozhodnutá.Zrovna jeli nad velkou roklí.Zasmála se a vyklnila se z jedoucího vlaku do poryvu větru.Ten ji rázem vyhodil do temného zapomění.Její křik zněl jejim kamarádkám i jejímu klukovi hodně dlouho v uších.Popravdě jim nikdy nepřestal znít.Znít.
Příběh zformulovaný podle pravdy
KONEC
uuuuuuuuuuggggggggggg
(jjjjjjjjjjjjjj, 31. 12. 2007 10:40)